Ruční papír od rozvlákněné suroviny po vysušený a proklížený list

Plapona je psaný záznam dílenské praxe: co se děje s vlákny ve vodě, proč se list čerpá právě takovým pohybem, kde vzniká nerovnoměrnost a jak ji odstranit dřív, než se archy dostanou pod lis a na sušák.

Texty vycházejí z postupů, které se v malých papírnách používají dodnes — od bavlněného lintu a lněné koudele přes holandr až po klížení, které rozhoduje o tom, zda se na hotový arch dá psát perem.

Čerpací forma s rámečkem nad kádí s papírovou hmotou, z níž odtéká voda — Okamžik po nabrání hmoty: voda odtéká sítem a na formě zůstává vrstva vláken, ze které se stane list. Snímek je ilustrační.

Vlákna a jejich chování v hmotě

Vlastnosti hotového listu vznikají dřív, než se vůbec dotkneme formy. Rozhoduje délka vlákna, jeho pružnost a schopnost vázat se se sousedními vlákny při odvodnění. Krátká vlákna dávají hladký, měkký a poddajný povrch; dlouhá vlákna drží list pohromadě, ale hůř se v kádi rozptylují a snadněji vytvářejí shluky.

Bavlněný lint — krátká, čistá celulóza z osemení. Rozvlákňuje se rychle, dává jemný, dobře nabíratelný list, ale sám o sobě bývá měkký a málo pevný v ohybu.
Len — dlouhé, pevné vlákno. Vyžaduje delší přípravu, výsledný arch je tvrdší, zvučnější a odolnější, s výraznějším povrchem.
Konopí — pevné a poměrně hrubé vlákno; hodí se do směsí tam, kde má list vydržet manipulaci nebo větší formát.
Sběrový papír — vlákna, která už jedním výrobním cyklem prošla. Jsou kratší a méně pružná, hmota se odvodňuje rychleji a list bývá objemově měkčí. Vhodné jako podíl ve směsi, ne vždy jako jediná surovina.

V praxi se skoro vždy pracuje se směsí. Podíl dlouhého vlákna dodává pevnost, podíl krátkého uzavírá povrch. Poměr má smysl si u každé zkoušky poznamenat spolu s dobou zpracování — bez zápisu se osvědčená hmota po několika týdnech nedá zopakovat.

Co si zapsat u každé várky

Druh a podíl vláken ve směsi.
Doba a charakter zpracování v holandru.
Tvrdost vody a přibližná teplota kádě.
Hustota hmoty v kádi a počet nabraných listů z jedné násady.
Chování hmoty při odvodnění: rychle, pomalu, s tvorbou shluků.

Rozvlákňování a práce holandru

Holandr nemá vlákna mlít na prach. Jeho úkolem je vlákna oddělit, nařezat na potřebnou délku a hlavně je rozvláknit — tedy narušit povrch tak, aby se z něj uvolnily jemné fibrily, které při sušení vytvoří vazby mezi sousedními vlákny. Právě z těchto vazeb pochází pevnost listu, nikoli z nějakého pojiva.

Nastavení mlecího válce vůči spodnímu kameni rozhoduje o tom, co převáží. Vyšší poloha válce a delší doba oběhu znamená spíš rozvláknění: hmota je slizovitá, pomalu se odvodňuje, list je tvrdý, průsvitný a při sušení se víc smršťuje. Nižší poloha válce vlákna zkracuje: hmota se odvodňuje rychle, list je měkčí, objemnější a méně pevný.

Podle čeho poznat stav hmoty bez přístrojů

Vzorek nabraný do sklenice vody: dobře rozptýlená vlákna se vznášejí odděleně, nespojují se do vloček.
Rychlost odvodnění zkušebního listu — prodlužuje-li se, hmota je rozvlákněnější.
Pocit mezi prsty: hmota přechází z „písčité“ do kluzké, měkké konzistence.
Zvuk suchého zkušebního listu při ohnutí; tvrdší, zvučnější list ukazuje na delší zpracování.

Hmotu je vhodné zpracovat spíš kratší dobu a zkusit list, než ji dohnat příliš daleko. Přeleštěná hmota se zpět rozředit nedá, zatímco nedostatečně zpracovaná se do holandru vrátí bez ztráty.

Čerpací forma a rámeček

Forma je rám potažený sítem, rámeček (deckle) je volný rám, který se na formu přiklápí a určuje okraj listu. Rozdíl mezi formou s hustým tkaným sítem a formou s drátěným roštem je na hotovém archu vidět proti světlu: první dává rovnoměrný povrch, druhá charakteristické podélné linie a vodorovné stopy po vazných drátcích.

Rámeček musí na formě sedět těsně a rovně. Netěsnost na jedné straně se projeví tím, že hmota podteče a okraj listu se rozpíjí do neurčita; nakřivo nasazený rámeček dá arch s nestejně širokým lemem. Přirozený, mírně ztenčený okraj je naopak žádoucí a je poznávacím znakem ručně nabíraného listu.

Kontrola formy před nabíráním

Síto je napnuté, bez prověšení uprostřed a bez proraženého místa.
Rám nemá zkroucení — položený na rovnou desku dosedá všemi rohy.
Rámeček doléhá po celém obvodu, mezi ním a sítem není mezera.
Síto je čisté a mokré; suché nebo zanesené síto nabírá nerovnoměrně.
Po každé sérii se forma propláchne, aby v ok nezůstávala zaschlá vlákna.

Rozměr rámečku je zároveň rozměr listu. Chce-li dílna víc formátů, jednodušší je pořídit několik rámečků k jedné formě než několik forem — je-li rozdíl velikostí tak malý, že se hmota po sítě rozprostře stále rovnoměrně.

Čerpání listu a jeho rovnoměrnost

Nabírání je jediný pohyb, který se skládá ze tří fází: ponoření formy pod hladinu, vytažení vodorovně nahoru a krátké vyrovnávací zavlnění, při němž vlákna dosednou napříč a voda odteče sítem. Právě to poslední rozhoduje o tom, jak bude list vypadat proti světlu.

Nerovnoměrnost má obvykle několik snadno rozlišitelných příčin. Pokud jsou tenká místa vždy na téže straně archu, chyba je v držení formy nebo v jejím zkroucení. Pokud se místa stěhují, jde spíš o hmotu — nedostatečné promíchání kádě nebo shluky dlouhých vláken. Rovnoměrně slábnoucí listy během série znamenají, že hustota v kádi klesá a je čas přidat hmotu.

Nejčastější vady listu a jejich zdroj

Klínovitá tloušťka — forma se vytahuje šikmo, jedna strana opouští hladinu dřív.
Shluky a uzlíky — nedostatečně rozvlákněná hmota nebo káď promíchaná příliš brzy před nabráním.
Tenká místa u okraje — netěsný nebo mírně nadzvednutý rámeček.
Vlny v povrchu — vyrovnávací pohyb byl příliš dlouhý a hmota se stihla přesunout.
Postupné zeslabování archů — klesající hustota hmoty v kádi během série.

Gramáž se řídí hustotou hmoty a hloubkou ponoru, nikoli silou pohybu. Chce-li se dosáhnout těžšího archu, přidá se hmota do kádě; zesilovat list zdvojeným nabráním obvykle vede k viditelnému rozhraní uvnitř listu.

Ruce zvedají vlhký list papíru z hladiny lázně v dílenské vaně — Vlhký list drží pohromadě jen vodou a vzájemným propletením vláken; každý dotek v této fázi zůstane v povrchu. Snímek je ilustrační.

Přenos na plstěnce a lisování

Čerstvě nabraný list se z formy překlápí na vlhký plstěnec plynulým obloukovým pohybem od jedné hrany ke druhé. Suchý plstěnec by odsál vodu nerovnoměrně a list by se přilepil místy; plstěnec vyždímaný do stejnoměrné vlhkosti přijme arch celou plochou najednou.

Sloupec střídavě vrstvených plstěnců a listů jde pod lis, kde se odstraní většina volné vody. Tlak je vhodné zvyšovat postupně: prudké zatížení vytlačí vodu tak rychle, že se vlákna posunou a v listu vzniknou vrásky, které už nikdy nezmizí. Pomalý náběh dá vodě čas odtéct po plstěnci ven.

Postup u jednoho sloupce

Plstěnce vyždímat na stejnou vlhkost a srovnat na sebe.
List překlopit od jedné hrany, formu nezvedat kolmo vzhůru.
Sloupec skládat rovně; vychýlený sloupec se pod tlakem sesune.
Tlak zvyšovat v několika krocích, mezi nimi nechat vodu odtéct.
Po odlehčení oddělovat listy hned, dokud jsou plstěnce vlhké.

Vylisovaný arch je ještě vlhký a velmi zranitelný. Přenáší se za dva protilehlé rohy nebo na podložce; tažení po stole zanechá v povrchu stopy, které se po vyschnutí projeví jako lesklá místa.

Sušení na vzduchu a sušení pod zátěží

Papír se při sušení smršťuje a vlákna se stahují k sobě. Podle toho, zda se listu nechá volnost, nebo se drží v ploše, vznikají dva zcela odlišné výsledky ze stejné hmoty.

Volné sušení

Zavěšený nebo na síť položený arch vysychá po celé ploše, ale okraje se stahují dřív než střed. Výsledkem je měkký, vlnitý list s živým povrchem, který se hodí tam, kde se má na papíře poznat, že vznikal ručně. Sušárna má být větraná, ale bez průvanu mířícího přímo na listy; nerovnoměrné proudění vzduchu vlnění zvýrazňuje.

Sušení pod zátěží

Listy proložené savým papírem nebo suchými plstěnci se zatíží deskou. Vysychání je pomalejší, ale arch zůstává rovný a stabilnější v ploše. Proklady se musí v prvních hodinách několikrát vyměnit — vlhký proklad přestane odvádět vodu a v uzavřeném sloupci se snadno objeví plíseň nebo skvrny.

První kontrola po několika hodinách, kdy proklady odvedou nejvíc vlhkosti.
Výměna prokladů dokud jsou znatelně vlhké, ne až po vyschnutí sloupce.
Dosušení v místnosti s běžnou vlhkostí, nikoli u topení.
List je hotový, když má po ploše stejnou teplotu jako okolní vzduch a nechladí na dotek.

Klížení a jeho vliv na psaní

Neklížený list je savý: inkoust se v něm rozpije podél vláken a čára ztratí okraj. Klížení uzavírá povrch a mezivlákenné prostory natolik, aby kapalina zůstala na místě dost dlouho, než zaschne. Míra klížení je proto přímo otázka toho, k čemu má papír sloužit.

Klížení v hmotě

Klížidlo se přidává do rozvlákněné hmoty ještě před nabíráním a rozdělí se rovnoměrně v celém průřezu listu. Výsledek je stabilní a nevyžaduje další pracovní krok, ale jednou nastavenou míru už u konkrétní várky nelze změnit.

Povrchové klížení

Suchý list se protáhne lázní nebo se lázeň nanese štětcem, načež se arch znovu vysuší, obvykle pod mírnou zátěží. Klížení lze dávkovat podle potřeby a doklížit i papír, který se ukázal jako příliš savý. Za cenu druhého sušení, při němž se list opět tvaruje.

Bez klížení — tiskové a grafické techniky, kde je savost žádoucí.
Lehké klížení — kresba tužkou a suchými technikami, list zůstává měkký na dotek.
Střední klížení — psaní perem a inkoustem bez rozpíjení, běžná korespondence.
Silnější klížení — akvarel a práce s větším množstvím vody, kdy povrch musí odolat opakovanému navlhčení.

Zkouška je jednoduchá a stojí za to ji dělat u každé várky: na okraj archu se udělá kapka vody a krátká čára perem. Rychlé vsáknutí a rozpitá čára znamenají nedostatečné klížení, kapka stojící na povrchu bez vsáknutí naopak klížení příliš silné pro psaní.

Barvení hmoty a vměstky

Barví se hmota, nikoli hotový list. Pigment nebo barvivo se přidává do rozvlákněné suspenze a mísí se do úplného rozptýlení; nedomíchaná barva se projeví jako mapy, které vyniknou až po vyschnutí. Odstín mokré hmoty přitom nikdy neodpovídá výsledku — vysušený list je vždy světlejší, a proto se dělá zkušební arch a posuzuje se až suchý.

Vměstky jsou částice přidané do hmoty těsně před nabíráním: nastříhaná vlákna jiné barvy, útržky rostlinného materiálu nebo hrubší podíl téhož vlákna. V listu tvoří viditelnou strukturu, ale zároveň narušují souvislost vazby. Čím větší a tužší částice, tím snadněji vznikne slabé místo, na kterém arch praská.

Podíl vměstků držet nízko, obzvlášť u tenkých listů a větších formátů.
Přidávat je až do kádě, ne do holandru, jinak se rozemelou.
Rostlinný materiál nechat před přidáním prosytit vodou, aby v listu nevytvářel tvrdá místa.
Vměstky do kádě promíchat těsně před každým nabráním; jinak vyplavou nebo klesnou.
Po barevné várce káď i formu důkladně propláchnout, jinak se odstín přenese do další série.

Formáty listů a jejich ukládání

Formát ručního papíru neurčuje norma, ale rozměr rámečku a šířka kádě, přes kterou se dá forma pohodlně vytáhnout. Velké archy vyžadují víc hmoty na jedno nabrání, těžší formu a jistější pohyb — nerovnoměrnost roste s plochou. Praktická hranice bývá tam, kde formu ještě zvládne obsluhovat jedna osoba, aniž by se při vytahování naklonila.

Skladování rozhoduje o tom, v jakém stavu bude list za rok. Papír pracuje s vlhkostí okolí a přijímá pachy i kyselost z podložky, na které leží.

Archy ukládat naležato, ne nastojato — svislý list se prohýbá vlastní vahou.
Prokládat a podkládat nekyselým papírem, ne novinovým.
Ukládat v tmavé, suché a temperované místnosti bez výkyvů vlhkosti.
Vyhýbat se přímému slunci; barvená hmota i neklížený povrch mění odstín.
Vysoké stohy nezatěžovat shora; spodní listy se zaleskávají a lámou.
Popisovat obal, ne archy — poznámka o hmotě, klížení a datu patří na desky.

Před delším uložením má smysl nechat listy ještě několik dnů volně dosušit, i když se zdají suché. Zbytková vlhkost uzavřená ve stohu je nejčastější příčinou skvrn, které se objeví až po měsících.

Kontakt

Plapona je informační a redakční projekt. Poznámky k textům, upřesnění postupu nebo návrh tématu, které v zápiscích chybí, je možné poslat e-mailem.

[email protected]